Historické zdivo a příklady jeho konsolidace a zpevňování

Jan Vinař, 2017

Zadání

Ke zpevnění historického zdiva je nutno přistoupit v následujících případech:

  • když je přetížené (nebo má být zatíženo nad mez únosnosti),
  • je-li narušené trhlinami,
  • má-li velkou mezerovitost:
    1. je nekvalitně vyzděné,
    2. je deformované,
    3. malta je částečně vypadaná nebo vyplavená,
  • malta nemá požadovanou pevnost:
    1. bylo užito pojivo s nízkou pevností,
    2. pojivo je vyluhované,
  • je degradované stavivo.

Před rozhodnutím o zpevňování zdiva je nutno zjistit historii poruch a příčiny nevyhovujícího stavu zdiva. Důležité je zjištění, zda v původní stavbě byla únosnost zdiva dostatečná, a kdy a proč došlo ke zhoršení stavu. Pokud příčiny zhoršení stavu (například vlhkost, působení povětrnosti) trvají, je nutno je odstranit. Pokud je (nebo má být) zdivo přetížené, je žádoucí zvážit možnosti snížení zatížení.

U zdiva památek je dalším nutným podkladem zjištění požadavků na vzhled a charakter zdiva. Pro naše úvahy bude určující požadavek zachování památkové hodnoty, kterou tvoří především původní stavivo, jeho opracování a vazba a ve druhé řadě malta, její složení, barevnost a úprava spar. Předmětem naších úvah bude tedy zvýšení pevnosti zdiva bez rozebírání (přezdívání)[1].


Faktory ovlivňující pevnost zdiva

 

Pevnost zdiva závisí na těchto faktorech:

  1. vazba staviva,
  2. tvar a velikost staviva,
  3. přesnost opracování ložné plochy,
  4. tloušťka ložné spáry,
  5. pevnost malty,
  6. pevnost staviva.

Pevnost kamenného staviva a pálených cihel je přibližně o jeden řád vyšší než pevnost malty. Pro pevnost zdiva je proto rozhodující tloušťka ložné spáry – při menší tloušťce spáry je možno docílit vyšší pevnosti zdiva. Nejvyšší pevnosti je možno docílit u velkých přesně opracovaných kamenných kvádrů zděných na tenkou spáru. V tomto případě se může uplatnit kámen vysoké pevnosti (u velkých kvádrů je vysoká pevnost kamene nutná). Nejvyšší pevnosti má suché zdivo, kde v ložné spáře na sebe těsně dosedají broušené plochy kamene (stavby Inků, obr. 07)[2]. Využití celé ložné plochy a pevnosti kamene se u exponovaných kamenných prvků (např. u gotických fiál) dosahuje osazením na tenkou spáru, která se zalije olovem*.

U dobře vázaného zdiva z pravidelných kvádrů závisí pevnost na opracování ložných ploch – u přesných kvádrů bude tenčí spára a pevnost kamene se tedy lépe využije. U kvádrového zdiva (a cihel) se vysoká pevnost staviva (i malty) může významně uplatnit.

Naproti tomu u lomového zdiva vždy rozhoduje tvar kamene (který závisí především na tom, jak se kámen láme, zda je štěpný, zda se případně přitesává) a pečlivá vazba. Cílem je dokonalé provázání, rovnoměrné roznášení zatížení ve zdivu a pravidelná, co nejtenčí spára. U megalitických staveb ze suchého zdiva byla využívána dobrá štěpnost tektonicky metamorfovaných pískovců (obr. 01a, 01b). Mimořádná trvanlivost těchto staveb je dána tím, že kameny dosedají přímo na sebe, může se uplatnit jejich vysoká pevnost a nedochází k deformacím. Římské zdivo opus incertum a opus reticulatum, jehož líce jsou z měkkého tufu a jádro z velmi pevného římského „betonu“, bylo provazováno věnci vyzdívanými z cihel (obr. 02), které spojují líce s jádrem a zajišťují stejnoměrné roznášení zatížení ve stěně. Podobně je zdivo tourského hradu z drobnějšího dobře štěpného zdiva z fylitických břidlic provazováno pískovcovými kvádry*, zdivo hradu v Canterbury z pevných, ale drobných pazourků je provázáno věnci z opus spicatum (obr. 06), zdivo hradu Zlenic z velmi pevných, ale zcela nepravidelných krystalických břidlic bylo provázáno dřevěnými věnci (viz Zlenice). V posledním příkladu můžeme sledovat, jaký důsledek má nestejnoměrná tloušťka ložné spáry – při dotvarování zdiva může dojít v místech, kde je spára tenká, k soustředění zatížení a k porušení velmi pevného kamene smykem. Vzniklá trhlina se pak může šířit po celé výšce zdiva. K soustředění zatížení dochází při nároží, tomu mělo zabránit armování nároží tesanými kvádry (u Zlenic, kde nebyl pískovec dosažitelný, byly pro tento účel využity zazděné dřevěné trámy). U jiných hradů (Velhartice) byla kvůli nedostatku tesaného kamene vyzdívána oblá nároží*. Aby bylo zdivo dobře provázané a mělo stejnoměrné ložné spáry, užívalo se řádkové zdění lomového zdiva, u kterého se ložná spára pečlivě klínovala (obr. 04, 05). Jiným druhem kvalitního zdiva z lomového kamene je zdivo kyklopské (obr. 03), které má částečně opracované tenké ložné spáry chráněné bosou před zatékáním.

Je nutno poznamenat, že u významných historických staveb (hrady, kostely) se obvykle dbalo na dokonalé provedení zdiva i u staveb z lomového kamene. Způsob zdění, zejména vazba kamene a klínování spar, vždy vycházel z vlastností užitého kamene (jeho tvaru, štěpnosti, možností opracování i pevnosti). Spáry byly pečlivě vyplňovány (i uvnitř zdiva), takže objem mezer ve zdivu byl minimální. Používala se malta s vysokým obsahem vápna (ve středověku až 1:1 v poměru k písku), užívalo se přirozeně hydraulické vápno i příměsi, které maltě dodávaly hydraulické vlastnosti (cihelná nebo opuková drť, strusky), takže pevnost malt byla vysoká, odpovídala pevnosti malty nastavené cementem. Lomové zdivo bylo vždy chráněno omítkami (i zdivo hradeb), proto se jeho kvalita v době užívání staveb nesnižovala. Ostatní stavby (městské a vesnické domy, hospodářské budovy, ohradní a opěrné zdi) už nebyly vždy stavěny podle těchto přísných pravidel – rozhodovala především ekonomie, tedy možnosti stavebníka a samozřejmě i lokální zvyklosti. U vesnických staveb se kromě lomového kamene užíval i kámen sbíraný z polí, stavělo se i z nepálených cihel, hojně se užívala hliněná malta, vylepšovaná ostřivem z kamenné drti, příměsí vápna nebo organických vláken. Tyto technologie přežívaly u vesnických staveb ještě do 19. a částečně i do 20. století. Ve městech se setkáváme se stavbami vysoké technické úrovně, ale i s technologiemi primitivnějšími (nejenom u staveb pauperitních).


Příčiny narušení zdiva a možnosti zvýšení pevnosti

 

S potřebou konsolidace a případně i zpevňování historického zdiva se setkáváme především tam, kde byly stavby dlouhodobě devastovány (například u zřícenin). Možnosti konsolidace jsou dány především charakterem zdiva – v předchozí kapitole jsme připomněli, že právě hradní zříceniny měly zdivo vysoké kvality. U staveb, které byly užívány, vznikají poruchy především v důsledku změn prostředí stavby nebo změnami stavby samotné – změnou zatížení, oslabením konstrukcí. Jen zcela výjimečně je příčinou poruchy zdiva změna vlastností materiálu (na rozdíl od dřevěných konstrukcí, kde k tomu dochází často).

 

Ad 2) Zdivo narušené trhlinami

Trhliny vznikají ve zdivu při jeho namáhání tahem nebo smykem. K porušení dojde především v maltě, jejíž smyková a tahová pevnost je velmi nízká. Je vždy nutné zjistit příčiny vzniku trhlin, které je nutno hledat ve statickém působení souvisejících konstrukcí, a tahové a smykové síly eliminovat nebo zachytit vhodnou konstrukcí (táhla, kotvy, opěrné pilíře apod.). V těchto případech tedy problém neřešíme zvýšením pevnosti zdiva, je samozřejmě nutné obnovení homogenity zdiva hloubkovým vyspárováním a injektáží trhlin.

K porušení zdiva trhlinami může také dojít působením příčných tahových sil při přetížení. V tomto případě je nutné posouzení možností zvýšení únosnosti, protože vznik tahových trhlin je dokladem toho, že mez únosnosti byla překročena. Injektáž trhlin je nutná, pro zvýšení únosnosti bude s největší pravděpodobností nutná přídavná konstrukce (opásání, vložení únosného prvku – například ocelový sloupek), zesílení zdiva nebo jeho přezdění.

Ad 3) Zdivo s velkou mezerovitostí

Zdivo, které má velkou mezerovitost, je možno zpevnit vyplněním mezer maltou. Do určité vzdálenosti od líce je možno vpravit novou maltu hloubkovým spárováním, dutiny v jádru zdiva je možno vyplnit injektáží.

Je nutno si uvědomit meze tohoto řešení:

  • pro výslednou pevnost je rozhodující vazba, kterou není možno změnit a která navíc mohla být při deformacích zdiva narušena,
  • pevnost nové malty se výrazněji uplatní pouze u zdiva z pravidelného staviva (kvádrů, cihel); u těchto typů zdiva dochází v nepříznivých podmínkách spíše k degradaci malty než ke vzniku mezer,
  • významného zpevnění je možno dosáhnout u zdiva lomového, které má velkou mezerovitost, k jejímu zvýšení dochází při působení vnějších činitelů, zejména při protékání vody zdivem (např. u opěrných zdí, nekrytých ohradních zdi, u zřícenin apod.); platí, že čím větší je objem mezer, tím vyššího zvýšení pevnosti zdiva je možno dosáhnout (viz níže),
  • použití malty vysoké pevnosti může být omezeno s ohledem na mineralogické složení kamene – cementové malty nejsou vhodné u většiny pískovců a zejména u opuk. U vlhkého zdiva (což je u zdiva s velkou mezerovitostí časté) je nutné použít vápennou maltu s hydraulickou přísadou, aby rychle nabyla dostatečné pevnosti, vhodná jsou trasová nebo pucolánová pojiva,
  • při hloubkovém spárování a injektáži historického zdiva dojde k částečné nebo úplné změně malty ve sparách – u památkových objektů je nutno počítat s úpravou struktury, barevnosti a povrchu spárování, které by mělo být blízké autentickému stavu.

Úvaha o možnosti zvýšení pevnosti lomového zdiva injektáží

Objem spar v lomovém zdivu                                           cca 30%

pevnost malty

Příklad A

Objem mezer ve sparách původního zdiva                     20 %

Objem původní malty                                                         80 %             2,5 MPa

Objem injektáže                                                                   15 %               15 MPa

Výsledná pevnost malty                                                     (2,5*80+15*15)/100= 4,25 MPa

 

Příklad B

Objem mezer ve sparách narušeného zdiva                  60 %

Objem původní malty                                                        40 %               2,5 MPa

Objem injektáže                                                                  50 %               15 MPa

Výsledná pevnost malty                                                    (2,5*40+15*50)/100= 8,5 MPa

Z příkladů je vidět, že do zdiva s větší mezerovitostí můžeme vpravit větší množství pevnější malty, než do zdiva, ve kterém je původní malta zachována. Je nutno počítat s tím, že ani při opakované injektáži a větší hustotě vrtů se nepodaří vyplnit všechny mezery (v příkladu A uvažujeme 95 % vyplnění mezer, v příkladu B 90%). V obou případech výsledná pevnost odpovídá zdivu na cementovou maltu, i když se použije aktivovaná malta vysoké pevnosti.

Ad 4) Malta nemá požadovanou pevnost:

V případě, že je pevnost stávající malty nedostatečná, je nutná její výměna postupným hloubkovým spárováním a injektáží.

U lomového zdiva jsou možnosti zvýšení pevnosti obdobné jako v případu ad 3) s tím, že je nutno počítat s tím, že výměna malty se podaří jen částečně a jen do určité hloubky zdiva (~50 cm). V případě, že bude 50 % mezer vyplněno novou maltou a malta ve zbylých 50 % mezer má pevnost 0, je potom pevnost výsledné malty rovna jen polovině pevnosti nové malty.

Do této kategorie patří zdivo na hliněnou maltu, se kterým se můžeme setkat nejen u staveb venkovských, ale i u staveb středověkých. Zdivo na hliněnou maltu je možno injektovat vápennými nastavenými maltami, možnosti vyplnění mezer novou maltou jsou menší než u malt vápenných, protože vlhká hliněná malta je plastická a při degradaci zdiva dochází k jejímu dotvarování a lepšímu vyplnění mezer.

Podobně se chová zdivo z nepálených cihel na hliněnou maltu – při promočení se dotvaruje, ke vzniku mezer ve sparách nedochází, při deformaci vznikají trhliny a dutiny, které je možno injektovat vápenocementovou směsí.

Degradovanou maltu a omítky je možno zpevňovat restaurátorskými způsoby. Současné metody vycházejí z napouštění organokřemičitými sloučeninami – silikony. Praktikuje se také opakované napouštění vápennou vodou, což je čirý nasycený roztok hydroxidu vápenatého, při kterém se doplňuje vápno vyplavené z malty. Tato metoda je úspěšná při konzervaci malt, které obsahují větší množství vápna, kde údajně dochází i k rekrystalizaci původního vápna, tedy ke zpevnění omítky. Restaurátorským zpevněním malty je možno zachránit cenné omítky a prodloužit jejich životnost, k významnějšímu zvýšení pevnosti zdiva však nepřispějí.

Ad 5) Stavivo je degradované

Pokud je degradované stavivo (kámen, cihly), je možno dosáhnout původní pevnosti zdiva tím, že degradované prvky (včetně malty) budou vyměněny za prvky, které svými vlastnostmi budou odpovídat původnímu materiálu. Toto řešení je v běžných případech akceptováno i u památek[3].

Pokud není přípustná výměna degradovaných kamenných prvků (například u sochařsky nebo kamenicky zpracovaných prvků), je možné jejich zpevnění, případně i doplnění tvaru restaurátorskými metodami. V těchto případech však dojde pouze k obnovení nebo konzervaci autentického vzhledu a zachování nebo obnovení některých funkcí prvku (celistvost povrchu, odvodnění apod.), v žádném případě však ke zvýšení pevnosti. Naopak, podle zásad památkové péče musí mít doplňky a povrchové úpravy nižší pevnost než původní materiál, aby při působení vnějších činitelů došlo k degradaci nového zásahu, nikoliv autentického prvku.


Závěr

 

Z uvedeného vyplývá:

  • pevnost nenarušeného zdiva je možno zvýšit pouze přidanou konstrukcí nebo prvkem,
  • injektáž trhlin je nutná pro obnovení homogenity zdiva, k obnovení původní únosnosti je nutné zachycení sil, které trhliny způsobily,
  • injektáží a hloubkovým spárováním je možno zvýšit pevnost zdiva s velkou mezerovitostí (zejména lomového), případně zdiva na maltu o malé pevnosti,
  • degradované stavivo je možné nahradit, zpevněním staviva není možno dosáhnout původní pevnosti.

Technologie

Hloubkové spárování zdiva

Provádí se tehdy, když jsou spáry otevřené do hloubky větší než 3 cm nebo v případě, kdy má být sjednocen vzhled režného zdiva.

Při hloubkovém spárování se odstraní malta narušená, malta, která nemá dostatečnou pevnost a malta odtržená od staviva. Pevná malta (kterou by bylo nutné vysekávat) se neodstraňuje.

U zdiva vystaveného povětrnosti a u zdiva vlhkého se odstraňuje cementová malta odtržená od staviva a souvislé plochy cementové malty. Menší plochy cementového spárování, které pevně lpí na kameni, mohou být případně ponechány.

U velmi narušeného zdiva se stará malta odstraňuje v menších plochách, které se musí hned nově vyspárovat.

Spára se vyškrabe, vyfouká stlačeným vzduchem a důkladně navlhčí. Nová malta se do spáry vtlačuje pomocí nástrojů různého tvaru podle charakteru spáry (spárovky, špachtle, pěchy)[4]. Malta musí být dokonale zhutněná.

Hloubkové spárování se provádí do hloubky dosažitelné z líce zdiva – obvyklá hloubka spárování je 10 až 12 cm.

Spáry širší než 3 cm se klínují kamennými šibry nebo klíny přiříznutými z cihly. U režného zdiva se musí šibrovat stejným způsobem, jako u zdiva původního. Klíny musí být vlhké, zatloukají se do spáry vyplněné maltou.

Uvolněné kameny je nutné vyjmout a znovu osadit.

Hloubkové spárování zdiva se obvykle provádí současně se spárováním trhlin a výměnou narušeného staviva. Vyměňované stavivo musí být očištěné a vlhké, osazuje se do nové malty, stará malta se odstraní – ve spáře mezi starým a novým stavivem musí být nová malta.

U režného zdiva památkových budov by mělo být složení malty blízké spárování původnímu – množství pojiva, zrnitost, složení a barevnost kameniva, barevnost spáry a její úprava (vytažení spárovkou, zatření do líce, tvarování spáry apod.). Památkový dozor obvykle vyžaduje schválení vzhledu spar na vzorku.

Pro hloubkové spárování se užije vápenná malta s hydraulickou příměsí. Chemické složení malty je nutno přizpůsobit kameni užitému ve zdivu – zvlášť důležité je to u opuky a některých pískovců.

Hloubkové spárování trhlin

Hloubkové spárování trhlin je vždy účelné, obnovuje homogenitu zdiva, chrání konstrukci před pronikáním vlhkosti. Hloubkové spárování nastavenou vápennou maltou (bez kotvení) je možno provést i u trhlin dilatačních. Pevnost malty není tak vysoká, aby dilatacím zabránila, zvýší se trvanlivost omítky na trhlině.

Hloubkové spárování trhlin se provádí obdobným způsobem jako hloubkové spárování zdiva. Pokud nebude trhlina injektována, je nutno ji vyspárovat do maximální hloubky. Na hloubce vyplnění trhliny přímo závisí trvanlivost opravy. Trhliny širší než 3 cm je nutno klínovat. Klínování by se mělo provést do maximální hloubky. V některých případech může být vhodné trhlinu při spárování rozšířit.

„Sešívání“ trhlin kotvami ve vrtech nebo v drážce ve zdivu by se mělo užívat jen ve zvlášť zdůvodněných případech, kdy je to nutné pro zachycení tahové síly působící v trhlině. Osazení kovové kotvy na smykovou trhlinu by vyvolalo namáhání zdiva ohybem. Je nutno si také uvědomit, že některé trhliny mají funkci dilatační spáry, jejich sešití by mohlo způsobit vytvoření nové dilatační trhliny jinde. Trhliny ve vrcholu kleneb umožňují chování klenby jako trojkloubového oblouku.

Injektáž trhlin

Injektáž trhlin by se měla provést vždy tam, kde trhlina oslabuje zdivo a není možné ji vyplnit hloubkovým spárováním (při šířce větší než 3 cm).

Injektáž trhlin se provádí obdobně jako injektáž plošná (viz níže). Ve většině případů není nutné trhlinu převrtávat, postačí její lokální rozšíření pro osazení injekční trubky. Vzdálenost injekčních míst bývá 30 až 40 cm. Trhliny je možno efektivně injektovat i trubkami malých průměrů (od ø10 mm) například pomocí ruční pístové pistole nebo kalovým čerpadlem.

Plošná injektáž

Uplatňuje se výjimečně (nejčastěji v případech 3a, 3b, 3c, 4b).

Plošnou injektáž musí předcházet hloubkové spárování líce. Injektuje se z vrtů, jejich délka je obvykle rovna 2/3 tloušťky zdi, hustota vrtů se volí 1 až 2 ks/m2, umisťují se šachovitě. Obvyklý profil vrtu je ø33 mm.

Injektuje se vždy odspodu, po dosažení tlaku cca 0,2 MPa se injekční trubka ucpe a přejde se na sousední vrt. Injektáž se přeruší, když směs vytéká z vyšší etáže vrtů.

Při injektáži se musí sledovat z obou stran celá plocha zdi a související konstrukce. Pokud dojde k výronu ze zdi, injektáž se přeruší, vyteklou směs je nutné ihned odstranit a očistit cenné prvky. Pokud se injektuje v blízkosti restaurovaných prvků, musí být přítomen restaurátor.

Pokud injektáž jednoho vrtu trvá neúměrně dlouho, je nebezpečí, že injekční směs uniká do neznámých dutin.

Pokud má být dosaženo maximálního vyplnění mezer, injektuje se dvoufázově – v tomto případě může být vhodné vrtat a injektovat z druhé strany zdi.

Průběh injektáže je nutno dokumentovat – vrty se označí číslem, zakreslí se do pohledů, uvádí se spotřeba směsi, dosažený tlak a doba injektáže. Z těchto údajů je možno získat představu o charakteru zdiva, jeho mezerovitosti a případných dutinách.

Plošnou injektáž je vhodné provádět pomocí strojního vybavení trubkami osazenými a zatmelenými ve vrtech, na které se nasazují hadice.


Příklady

Uvádíme příklady různých typů zdiva, různých poruch a způsobů zvýšení pevnosti, konsolidace a konzervace historických stavebních památek. Vesměs jde o odstranění poruch a jejich příčin, obnovení základních funkcí konstrukcí, zajištění tuhosti stavby a jejích částí. Technologiemi obvykle užívanými pro zvýšení pevnosti zdiva je možno dosáhnout nejvýše původní hodnoty. Významnějšího zvýšení pevnosti zdiva bylo dosaženo například u kostela sv. Jiří v Semněvicích.

Členění textu:

  1. Charakteristika původního zdiva.
  2. Příčiny narušení a charakteristika poruch.
  3. Konsolidace.
  4. Popis snímku.

 

Andělská hora, hrad Engelsburg

  1. Hrad byl založen koncem 14. století, byl několikrát přestavován. Lomové zdivo ze štěpných velmi pevných krystalických břidlic. Zdivo je dobře vázané, spáry jsou pečlivě klínované drobným kamenem, lokálně byly užity cihly, zejména při přestavbách, úpravě okenních špalet a na záklenky. Malta měla vysoký obsah vápna, původní zdivo mělo malý objem mezer. Dřevěné stropní trámy byly těsně zazděny, dřevo vyhnilo, ve zdivu zůstaly kapsy. Zdivo bylo původně omítáno, nezachovaly se však téměř žádné zbytky omítek.
  2. Hrad zpustl po roce 1718, byl zajištěn roku 1889, opravován kolem roku 1936. V současné době probíhá konsolidace zdiva a úpravy pro návštěvnický provoz. K narušení zdiva došlo působením povětrnosti, především vyluhováním vápna a vyplavováním malty ze spar. Částečně narušená malta vlhne, při zmrznutí zvětšuje svůj objem a způsobuje uvolnění jednotlivých kamenů. Narušení zdiva bylinnými a keřovými porosty není tak významné jako u jiných hradů. V nižších partiích hradu dochází k narušení povrchu zdiva větvemi stromů. Ze zdiva s otevřenými sparami vypadávají jednotlivé uvolněné kameny. Degradace zdiva postupuje od korun a povrchů vystavených větru a dešti. Horní části zdiva, zejména izolované pilíře, postupně nabývají podoby homole se sklonem povrchů 60o až 70o. V hloubce 40 až 60 cm od povrchu má malta vyhovující pevnost. U některých částí zdiva dochází k ohrožení stability. Pevnost zdiva, které nemá narušené spáry, je vyhovující.
  3. Vzhledem k vysoké kvalitě zdiva nepřichází v úvahu injektáž. Konsolidace spočívá v obnovení povrchů zdiva, zajištění stability převislých nebo příliš štíhlých tors a ochraně korun. Líce se dozdívají do tvarů doložených archivní fotodokumentací. Používá se kámen petrologicky shodný s kamenem původním a v malém rozsahu staré cihly. Kámen se získává ze sběrů na hradním kopci a v katastru obce v místech schválených ochranou přírody a památkovým dozorem. Používá se vápenná malta s hydraulickou přísadou, zrnitost a barevnost písku se přizpůsobuje autentické maltě. Spáry otevřené do hloubky 3 cm a větší se vyplňují hloubkovým spárováním. Ostatní spáry se neupravují. Projektant a památkový dozor kontrolují dodržování vazby odpovídající původnímu stylu zdění, pozornost se věnuje především důkladnému vyplňování spar, které je nezbytným předpokladem vysoké trvanlivosti zdiva. Koruny zdiva budou vyzděny tak, aby plocha spar byla co nejmenší, budou chráněny drnem z místních porostů.
  4. Zdivo ve spodních částech bylo hloubkově spárováno (světlejší plochy), nad cihelnými oblouky byly obnoveny líce, stejně budou opraveny pilíře s narušeným lícem.

Český Brod, torso bašty městských hradeb

  1. Zdivo z hrubých kvádrů a lomového zdiva z místního permského pískovce zděné na kvalitní vápennou maltu bylo původně omítáno, zachovaly se zbytky omítek. Při pozdějších úpravách byly užívány i cihly. Zdivo je velmi dobře vázané, mezerovitost byla nízká. Koruny narušených hradeb a tors bašt byly novodobě kryty cihlami. Místy jsou zachovány původní dřevěné prvky. Český Brod byl opevněn po roce 1360.
  2. Pevnost kamene je různorodá, někdy velmi nízká, po opadání omítek došlo místy k hloubkovému narušení kamene. Terén na vnitřní straně hradeb byl dodatečně zvýšen, působením povrchové vody, pronikáním vlhkosti z násypů a zemním tlakem došlo v některých místech ke vzniku trhlin, narušení zdiva, vyklonění hradební zdi, někde i k odtržení a zřícení líce. Cihelné koruny byly narušené, došlo k narušení horní části zdiva.
  3. Základním problémem je odvodnění terénu na vnitřní strany hradeb a odvádění vlhkosti z násypu. Povrchová voda je odváděna do kanalizace, rub zdiva pod terénem je odvodněn vrty procházejícími zdivem do líce. Vzhledem k tomu, že není k dispozici stejný kámen vyhovující kvality, byl odtržený líc hradby po schválení památkovými orgány dozděn z kvalitních starých cihel. Pro opravy zdiva byl použit kámen ze sběrů, případně cihly. Narušené spáry a trhliny byly opraveny hloubkovým spárováním, trhliny a dutiny vzniklé při deformaci zdiva byly injektovány. Pro spárování a zdění byla užita vápenná malta s necementovou hydraulickou přísadou, zrnitost a barva písku byla přizpůsobena původní maltě. Pro injektáž byla užita aktivovaná směs vápna s necementovou hydraulickou přísadou. Koruny byly kryty cihlami na maltu užitou pro zdění. Nové spáry byly zataženy mírně pod líc, zachované omítky byly zpevněny vápennou vodou. Do hloubky narušený kámen byl na základě restaurátorského průzkumu a záměru ošetřen zpevňovacím prostředkem na bázi organokřemičitých sloučenin. Vybrané prvky byly hydrofobizovány.
  4. 01, 02 Vnitřní zdivo bašty po opravě, celek a detail.

hrad Hartenberg, Hřebeny

  1. Z nejstarší fáze hradu založeného snad ještě ve 12. století se zachovaly části zdiva a jednotlivé bosované kvádry, lomové zdivo gotického hradu z krystalických břidlic bylo zceleno stavbou renesančního paláce, v jehož zdivu byly užity také cihly. Zdivo všech stavebních fází je velmi kvalitní, dobře vázané, zděné na dobrou maltu, spáry jsou klínované.
  2. Hrad byl užíván až do poslední čtvrtiny 20. století, kdy vyhořel a část paláce se zřítila. Hlavní palác je v současné době provizorně zastřešen, probíhá konsolidace zdiva, zřícené části hradu se dozdívají. Zřítilo se zdivo paláce stojící na původní parkánové zdi založené na zvětralém podloží. Rozdílné založení se projevovalo vznikem trhlin ve zdivu paláce, stabilitu zajišťoval dodatečně zbudovaný opěrný pilíř a mohutné táhlo osazené koncem 19. století, které při požáru ztratilo svou funkci. V průběhu následujících let došlo k narušení nekrytého zdiva působením povětrnosti, zejména pronikáním vody do korun a narušením vnějších i vnitřních omítek.
  3. Trhliny se injektují, plošně injektováno bude narušené zdivo opěrného pilíře, povrchově narušené zdivo se hloubkově spáruje. Obnovované zdivo se zdí z kamene vybraného ze sutí, dodržuje se původní vazba, do vápenné malty se používá prohozený písek ze sutí, ve kterém je výrazný podíl staré malty a drcených cihel. Základy v místě zříceného zdiva byly zajištěny mikropilotami. Zachované zbytky omítek budou zpevněny, omítky paláce se doplní, stavba bude zastřešena.
  4. 01 Ve spodní části fasády paláce je gotické kvádrové a lomové zdivo, výše pozdně gotické a renesanční zdivo s cihlovým zdivem ostění a zbytky omítek. Obr. 02 Detail fasády paláce se skalním výchozem, původním spárováním, narušenými sparami, zbytky jádra i vrchní vrstvy omítek, narušené cihelné zdivo. Je dobře patrný rozdílný charakter zdiva z různých dob.

Hazlov, hrad

  1. Torso renesanční schodišťové věže hradu Hazlova. Subtilní lomové zdivo z krystalických břidlic a žuly. Ojediněle je užit i tesaný kámen. Záklenky a částečně i ostění jsou z cihel. Zdivo je dobře vázané, zděné na dobrou maltu, pro klínování spar byly užívány i cihly. Zdivo bylo v horní části věže ztuženo zazděnými dřevěnými věnci.
  2. Hrad nebyl v posledních desetiletích užíván, střechy a dřevěné stropy (i věnce) zanikly, až na malé stopy zmizely omítky. Zdivo je narušováno působením povětrnosti a vegetace, došlo ke zřícení částí zdiva, je ohrožena stabilita subtilních tors. Cihly v exponované poloze větrají.
  3. Dostavba zřícené části věže bude provedena z cihel, objekt bude zastřešen a omítnut, bude obnoveno schodiště, okenní a dveřní výplně i omítky. Zdivo s narušenými sparami bude hloubkově vyspárováno, plošná injektáž se neuplatní. Narušený záklenek bude dozděn.
  4. 01 Poslední patro věže se zachovanými špaletami oken a částečně narušeným záklenkem. Obr.02 Detail zdiva – je vidět, že jádro zdiva je kompaktní, původně mělo velmi malý objem mezer. Nad oknem je zazděný dřevěný prvek.

 

hrad Hněvín, Most

  1. Původně gotický hrad byl záměrně zničen v 17. století, věž byla v 19. století přestavěna na rozhlednu, roku 1905 hrad prošel romantickou přestavbou, částečně se zachovalo starší zdivo opevnění. Převažuje lomové zdivo zděné řádkově, zdivo novějších přestaveb a oprav již není tak kvalitně zděné. Druhotně byl užit tesaný kámen ze zřícených objektů a opuka, která byla ve středověkém zdivu omítána, dnes je vystavena povětrnosti.
  2. Koncem 20. století bylo zdivo spárováno cementovou maltou. Důsledkem toho je zadržování vlhkosti uvnitř zdiva, která proniká korunou nebo ze zvýšeného terénu na vnitřní straně. Vlhkost vyluhuje pojivo a snižuje pevnost malty, tepelným namáháním a zejména mrazem se zvětšuje objem vlhké malty, vznikají trhliny a uvolňují se jednotlivé kameny. Trhlinami ve sparách proniká k líci zdiva voda s rozpuštěnými solemi, ve styku se vzduchem vznikají výkvěty a vápenný sintr. Opuka a měkký pískovec v těchto podmínkách degraduje a rozpadá se.
  3. Degradovaný kámen je nutno nahradit kamenem pevným, cementové spárování odstranit a nahradit vápennou maltou s hydraulickou příměsí, která musí mít nižší pevnost než kámen užitý ve zdivu. Je nutné vytvořit dobrou ochranu koruny před zatékáním – na Hněvíně užitá pálená krytina je vyhovující, je však nutno ji průběžně udržovat. Zvýšený terén za zdí musí mít vyhovující odvodnění povrchu, je třeba zřídit otvory, kterými se odvodní rub zdi. Trhliny a dutiny ve zdivu je nutno zainjektovat.
  4. 01 Opevnění hradu z velmi různorodého kamene: tesaný pískovec, přitesaná opuka, lomový znělec. Spárování cementovou maltou, zvětralý kámen, trhlina při nároží, vápenný sintr, výkvěty solí. Obr.02 Detail zdiva – narušené jádro zdiva.

 

Kovářov, vápenka

  1. Pec vápenky postavená v 1. polovině 19. století z místních krystalických břidlic. Na rozdíl od středověkých staveb se zde neuplatnilo řádkové zdivo, nicméně vazba je velmi pečlivá, spáry v líci jsou tenké, klínované šíbry, nároží jsou zpevněna velkými kameny. Z kamene jsou i záklenky, klenby v interiéru jsou cihelné.
  2. Objekt je několik desetiletí opuštěný, příčinou devastace je působení povětrnosti a vegetace.
  3. Stavba by měla být zastřešena, konsolidace bude spočívat v doplnění vypadlého zdiva a hloubkovém vyspárování otevřených spar, spáry se zachovanou maltou nebudou opravovány. Plošná injektáž není nutná.
  4. Vnější pohled – je patrný charakter zdiva a jeho narušení.

Liběchov, viniční zdi

  1. Ohradní a opěrné zdi byly od doby baroka budovány z lomové i přitesávané místní opuky, koruny byly kryty pískovcovými deskami, líce zdí byly omítané. Zdivo bylo velmi pečlivě vázané na maltu s velkým obsahem vápna, mělo nízký objem mezer. V 19. století se novější viniční zdi stavěly z tesaného pískovce a z režných cihel, ve 2. polovině 20. století se staré zdi opravovaly betonem.
  2. Po narušení korun a ztrátě omítek degraduje opukový kámen i malta, zanedbaná údržba má za následek řícení zdí. U nedostatečně odvodněných opěrných zdí vznikají působením zemního tlaku statické poruchy (trhliny, boulení, výklon zdiva). Neudržovaná vegetace, zejména dřeviny, poškozují zdivo růstem kořenů
  3. Obnova zdí je velkým problémem technickým i památkovým. Prvním opatřením musí být regulace zeleně, odvodnění svahů a teras vinic. Je nutné dozdění líců a doplnění zřícených úseků zdí. Kvalitní opuka z místních lomů je dnes už nedostupná, nejvhodnějším materiálem pro doplnění zdiva budou cihly. Je nutné zvolit cihly, které budou svou pevností a zejména prodyšností odpovídat místní opuce. Podobně i malta musí být složením blízká maltě původní. Výběr materiálů by měl být podložen zkouškami prodyšnosti, vzájemné kompatibility a stárnutí. Odpadlé líce opukového zdiva není možno plentovat, musí být dozdívány a provazovány se zdivem opukovým – cihly i opuku je třeba přiřezávat. Spáry musí být dokonale vyplněny, je nutno je pečlivě klínovat. Při zdění se pravděpodobně uplatní lokální injektáž dutin směsí odpovídající užité maltě. Je nezbytné dokonalé krytí (a údržba) korun. V úvahu přicházejí kamenné desky (málo nasákavý pískovec), případně i desky betonové nebo pálená krytina. Je rovněž nutná ochrana líců opukového zdiva – vápenné omítky s hydraulickou přísadou vyhovují technicky i vzhledově, jejich životnost je však omezená – nutná je jejich pravidelná oprava a obnova. Zpevnění opuky nepřichází v exteriéru v úvahu.
  4. 01 Destrukce opukové zdi způsobená pronikáním vlhkosti do zdiva korunou a poškozováním větvemi stromů, dutiny vzniklé vyplavením malty, rozpad opuky. Obr.02 Pilíř brány z opukových kvádrů, v horní části došlo k rozpadu kamene – bude nutné horní část pilíře vyzdít nově.

 

Mušov, románský kostel

  1. Románský kostel postavený z neomítaného kvádrového zdiva s pozdějšími úpravami z cihlového omítaného zdiva. Oba líce stěn jsou z kvádrů, jádro zdiva je z lomového kamene. Kostel je jediným pozůstatkem obce Mušov, která byla zbourána v průběhu zřizování Novomlýnské nádrže. Kostel dnes stojí na ostrově v jezeře, je chráněn zemními valy.
  2. Původní zdivo bylo velmi kvalitní, po prolomení větších oken vznikly trhliny v oslabených místech, došlo k odtržení cihelných zazdívek novějších oken. Před napuštěním jezera byly základy kostela podchyceny mikropilotami, kostel byl ztužen provizorními táhly a byl proveden hloubkový stavebně historický průzkum, který odkryl starší konstrukce.
  3. Konsolidace stavby vyžaduje dozdění narušeného zdiva, restaurátorskou konzervaci maleb, omítek a architektonických prvků, injektáž trhlin a dutin ve zdivu, posouzení statiky objektu a odstranění provizorního zajištění. Nutná je obnova výplní otvorů, úpravy pro využití, terénní úpravy.
  4. Kvádrové románské zdivo a ostění z tesaného kamene, cihelné obezdívky lomených ostění, zbytky omítek a nátěrů, štukový pseudogotický vlys pod barokní hlavní římsou. Druhotně zazděný románský portál odkrytý stavebně historickým průzkumem. Závlače táhel provizorního statického zajištění.

 

Nymburk, městské hradby

  1. V okolí Nymburka je nedostatek stavebního kamene, proto měly hradby města lícové zdivo z režných cihel a jádro z místní nekvalitní lomové opuky. Líce zděné na půl cihly z běhounů jsou v každé třetí řadě provázány vazákem s kamenným jádrem. Základové zdivo je z lomové opuky, ve styku s terénem je cihlový líc založen na kvádrech z dovezeného kvalitního pískovce, který má na vnější straně  obloun.
  2. Hradby nebyly systematicky udržovány, bašty byly v novověku užívány různým způsobem, střechy jsou novodobé. Bašty jsou založené na svahu, základy hradeb jsou nestejně hluboké, místy obnažené, dodatečně podchytávané. Závady v založení a zatékání nechráněnou korunou jsou příčinami vzniku trhlin v bočních zdech, výklonu čelních zdí, boulení a odtrhávání cihelného líce.
  3. Při opravách hradeb a bašt se hloubkově spárují a injektují trhliny a dutiny v jádru zdiva, chybějící a narušené líce se dozdívají původními gotickými cihlami sbíranými při opravách budov ve městě, případně cihlami, které nechal pro rekonstrukci části nymburských hradeb v letech 1905-1909 vyrobit stavitel Labler.
  4. 01,02 Zdivo bašty před opravou a v průběhu opravy. Obr. 03 Zdivo narušené trhlinami, vypadlé cihly líce, osazené injekční trubky. Obr. 04 Doplněné cihly, přiřezané do vazby, otvory po injekčních trubkách ve spáře budou zatmeleny. Obr. 05 Nároží dozděné z nových cihel. Obr. 06 Injektor osazený na trubku, která bude zakryta cihelnou vložkou. Obr. 07 Celek obrázků 04, 05, zazděná trhlina.

 

Oheb, hrad

  1. Zřícenina hradu založeného v 1. polovině 14. století. Řádkové zdivo z lomového kamene (místní ortorula), dobře vázané, spáry klínované šíbry, místy užity cihly, prvky z tesaného kamene ojedinělé. Kvalita zdiva původně dobrá, objem mezer nízký.
  2. Hrad byl už roklu 1533 neobydlený, k narušení zdiva a ke vzniku trhlin došlo převážně působením vody pronikající do zdiva korunami a obnaženým lícem
  3. Konsolidace zdiva bude spočívat v hloubkovém spárování zdiva narušeného do hloubky větší než 30 mm, hloubkovém spárování a injektáži trhlin, v přezdění zdiva korun a jejich případné ochraně drnem.
  4. 01,02 Kruhová bašta – celek a detail.

 

Rokštejn, hrad

  1. Hrad postaven ve 2. polovině 13. století. Řádkové zdivo z lomového kamene z krystalických břidlic, ojediněle užity cihly, z tesaných prvků zachovány konzoly krbů. Zdivo dobře vázané, malá mezerovitost, zachována torza omítek.
  2. Příčinou poruch je pronikání vody do zdiva korunami a lícem zbaveným omítek.
  3. Způsob konzervace je uveden v odstavci 4.
  4. 01 Zajištěný interiér paláce: omítky konzervované vápennou vodou, podlitím a zajištěním okrajů jemnou vápennou maltou; hloubkově spárované zdivo a trhliny, injektované trhliny; dozděné kapsy po stropních trámech, je doplněno prkno, na které byly trámy ukládány; opravené záklenky oken; interiérové stěny kryty vloženou stříškou. Obr.02 Zajištění interiéru viz obr. 01; konsolidované zdivo krbu a komína. Obr. 03 Konsolidované vnější zdivo paláce: spodní vrstvy vnější omítky konzervované vápennou vodou; hloubkově spárované zdivo a trhliny, injektované trhliny, zdivo se zachovanou maltou ve sparách neopravováno; zajištěné koruny zdiva; z pravého okna je zachována pouze levá špaleta a převislá patka záklenku – jeho stabilita je zajištěna nově zbudovaným opěrákem, v novém zdivu byly respektovány řádky.

 

Semněvice, kostel sv. Jiří

  1. Kostel je doložen ve 2. polovině 14. století, masivní věž je postavena z drobného, pečlivě vázaného kamene, ve zdivu užity cihly a prejzy (!). Cihelná nástavba je barokní.
  2. Vzhledem k drobnému stavivu má zdivo malou pevnost, velká hmotnost věže způsobila (zřejmě už v průběhu stavby) vznik tahových trhlin od příčných sil a boulení zdiva. Stav zdiva narušeného trhlinami byl dlouhodobě stabilizován, proto v barokní nástavbě už trhliny nevznikly.
  3. Únosnost zdiva byla zvýšena zainjektováním trhlin a dutin ve zdivu. Mezerovitost zdiva byla značná, velkou plochu otevřených spar zdiva nebylo možné hloubkově spárovat běžným způsobem, protože by se při čištění spar významně snížila pevnost zdiva a mohlo by dojít k jeho zřícení. Pro plošnou injektáž zdiva byl proto použit neobvyklý způsob: do otevřených spar byl zatmelen větší počet injekčních hadic; při spodní části věže bylo zřízeno mírně šikmé bednění, které se opřelo o těžké lešení; mezera mezi bedněním a zdivem věže byla vydusána jutovými pytli s čerstvou betonovou směsí; po ztvrdnutí betonu bylo zdivo injektováno. Trhliny v horní části věže, kde se zachovaly omítky, byly poté injektovány běžným způsobem.
  4. 01 Stav věže před zajištěním. Obr. 02 Těžké lešení při spodní části věže. Obr. 03,04,05 Výrony injekční směsi z otevřených spar zdiva po odstranění bednění a těsnění pytli s betonem. Obr. 06 Věž po opravě a obnově omítek.
     

 

Strážný, hrad Kunžvart

  1. Strážný hrad na zemské stezce byl postaven ve 13. a 14. století z místní lomové žuly, kámen v líci je zčásti opracován do hrubých kvádrů, ze žuly jsou i tesaná ostění. Řádkové zdivo je velmi kvalitní, spáry jsou pečlivě klínované. Původně zcela kompaktní zdivo bylo zděno na maltu, která obsahuje velké množství vápna i příměs cihel, která dodává maltě hydraulické vlastnosti.
  2. Hrad je roku 1547 uváděn jako pustý, díky mimořádné kvalitě kamene, malty i zdiva je ve své podstatě zachován. Příčinou devastace je výhradně působení vody, mrazu a vegetace.
  3. Pro konsolidaci hradu je nutné dozdění odpadlých líců, zajištění nestabilních konstrukcí, přezdění uvolněného zdiva a ochrana korun. Je nutné hloubkové vyspárování otevřených spar, injektáž zdiva není potřebná. Problémem bude získání vhodného kamene (budou využity sutě v okolí hradu), je nutné dodržet styl zdění a vazbu zdiva. Složení malty by mělo být blízké maltě původní – obsah vápna, zrnitost kameniva, hydraulická složka – je nutné zjistit hydraulicitu původního vápna a dalších příměsí.
  4. 01 Interiér věže: otevřené spáry, narušené koruny, vegetace na koruně a na ústupcích zdiva, kapsy po zazděných stropních trámech. Obr. 02 Vnější stěna věže: otevřené spáry, odpadlý líc zdiva, obnažené jádro zdiva, ostění z tesaného kamene, havarijní stav klenutého oblouku, vegetace na zdivu. Obr. 03 Vysoká kvalita zdiva – pevná lomová žula, dokonale vyplněné spáry, malta s vysokým obsahem vápna, velkým zrnem kameniva, příměsí cihelné drti. Obr. 04 Vysoký obsah vápna v maltě dokládají plži, kteří žijí na zdivu – na žulovém podloží jsou velmi neobvyklí, jejich výskyt je jinak omezen na vápencové oblasti.

 

hrad Tolštejn, Jiřetín pod Jedlovou

  1. Hrad založený počátkem 14. století a přestavovaný v 15. století je postaven z lomového řádkového zdiva, od konce 16. století nebyl obydlený, po požáru roku 1642 zpustl. Zdivo je z místního znělce, který se velmi nepravidelně láme. Tesané články byly užity v omezeném rozsahu, zachovaly se jen výjimečně, protože byly v době devastace hradu zcizeny. Vazba zdiva byla pečlivá, charakter kamene však neumožňuje dokonalé provázání, protože velké kameny nemají rovné ložné plochy, plochého kamene a drobného kamene na klínování spar není mnoho, kámen se nedá přitesávat ani štípat. Od 19. století byl hrad částečně opravován a využíván pro turistiku – byla zde zřízena vyhlídka a postavena restaurace.
  2. Na devastaci se kromě povětrnostních činitelů a vegetace podílelo i rozebírání hradu na stavební materiál. Došlo k lokálním poruchám vnějšího opevnění, které je částečně založené na svahových sutích – usmyknutí paty, případně vyboulení zdi, podélné rozštěpení nedokonale provázané zdi a vznik svislých dutin uvnitř zdiva, zřícení zdiva v místech, kam vytékala voda ze žumpy restaurace.
  3. V posledních letech se hrad opravuje – podstatou konsolidace je přezdívání uvolněného zdiva, dozdívání a hloubkové spárování líců, ochrana korun. Některé objekty byly zastřešeny, rozšiřuje se prohlídkový okruh. Částečně bylo obnoveno zřícené zdivo, jeho základy byly kotveny do skalního podloží. Dutina v podélně rozštěpeném zdivu, kterou z bezpečnostních důvodů nebylo možno opravovat z vnějšího lešení, byla zboku po vrstvách vysypávána štěrkem, do kterého byly uloženy injekční hadice. Po vyplnění nepřístupné části dutiny byl štěrk mírným tlakem zainjektován. Po ztvrdnutí směsi byla dutina zazděna, při zdění byly do spar osazeny injekční hadice, kterými se zazdívka zainjektovala. Pro injektáž byla užita vápenná malta nastavená cementem.
  4. 01 Interiérové zdivo bašty – je patrný charakter zdiva. Obr. 02 Záklenek okna pečlivě vyzděný z plochého kamene různých tvarů. Záklenek, který je blízko pod korunou, má téměř v celém rozsahu vyplavenou maltu – zachovaly se jen nepatrné zbytky. Přesto je záklenek díky klínovému účinku klenáků stabilní. Obr. 03 Ledové rampouchy jsou ve spáře mezi kamenem a maltou, kde vznikají trhliny. Z obrázku je patrný mechanismus narušování zdiva vyluhováním pojiva z malty, vyplavováním malty ze spar a zvětšování trhlin účinkem ledu. Obr. 04 Příklad zajištění jizvy po odstraněném tesaném ostění pečlivě vázanou zazdívkou, která chrání vnitřek zdiva před pronikáním vody. Za zmizelým tesaným ostěním je kapsa, do které se zasouvala dřevěná zápora zajišťující dveře proti prolomení.

 

hrad Vartenberk, Stráž pod Ralskem

  1. Původně gotický hrad založený ve 13. století zanikl, v jeho předhradí byl zbudován renesanční zámek v pozdějších dobách přestavovaný. Zámek v poslední čtvrtině 20. století vyhořel, od 90. let 20. století je opravován. Hlavní budovy jsou již zastřešené, opravují se interiéry, fasády a vedlejší objekty. Lomové a kvádrové zdivo je z pískovce, ojediněle i z čediče, ve významném rozsahu byly užívány cihly, ostění jsou z tesaného pískovce.
  2. K devastaci došlo především působením povětrnosti v letech, kdy byl zámek bez střechy. Ve sparách mezi stavebními etapami a v místech s nižší tuhostí vznikly trhliny. Zámek nemá poruchy způsobené závadami v založení.
  3. Podstatou konsolidace zdiva je hloubkové spárování a injektáž trhlin, oprava spar, přezdění uvolněného zdiva korun, upevnění uvolněných ostění a ochrana zdiva obnovením omítek. Plošná injektáž není nutná. Je zachováno několik vrstev vnějších omítek – jejich zbytky se upevňují, narušené spodní vrstvy omítek se zpevňují, památkově hodnotné vrstvy se konzervují restaurátorskými metodami (obdobně se konzervují i plenty, které vyrovnávaly starší nerovné zdivo). Při opravě fasád bude obnovena celistvost omítek.
  4. Dvorní fasáda spojovacího křídla, které bylo částečně odbouráno v 19. století – křídlo bude zachováno v torsu, jeho interiér je zakryt obnoveným mostkem. Je patrný charakter kvádrového zdiva s kamennými i cihelnými dozdívkami a plentováním pod částečně zachovanými sgrafitovými omítkami.

 

Zlenice, hrad

  1. Hrad byl založen před polovinou 14. století, v 15. století byl dobyt a záměrně pobořen, roku 1554 byl již opuštěn. Je postaven z místní velmi pevné žuly, která se nepravidelně láme. Tesané články nebyly nalezeny. Zdivo je řádkové, vzhledem k charakteru kamene však nemohlo být dobře provázáno, spáry jsou nepravidelné. Hrad se od 90. let 20. století opravuje.
  2. Jak zjistil archeologický výzkum, způsobil destrukci hlavního paláce podkop provedený v boční stěně, který byl zapažen a výdřeva následně zapálena. Na narušení zdiva a dalších destrukcích v následujících stoletích se podíleli povětrnostní činitelé a částečně i založení některých částí hradu (druhá brána) na měkčí hornině, která po obnažení postupně zvětrává až na hlinitou zeminu.
  3. Bylo přezděno uvolněné zdivo, otevřené spáry hloubkově spárovány, opraveny nestabilní záklenky, do kapes po dřevěných věncích (viz 4.) byly osazeny, zazděny a zainjektovány dubové věnce, restaurátorskými metodami byly konzervovány a doplněny omítky. Z jakého dřeva byly původní věnce, nebylo zjištěno, dubové dřevo bylo užito vzhledem k jeho odolnosti ve vlhkém prostředí – kvůli ochraně před napadením bylo nutné dutiny zcela vyplnit.
  4. 01 V místě soustředění velké svislé síly mezi dvěma velkými kameny se tlustá spára deformuje a malý kámen se poruší smykem. Obr. 02 Mechanismus šíření smykové trhliny v plochých kamenech a ve sparách. Obr. 03 Schema dřevěných věnců zazděných při nároží (dokumentace archeologického výzkumu). Dřevěné věnce nebyly průběžné, byly osazeny jen při nárožích a v místech, kde byly provazovány postupně stavěné části hradu. Vzhledem k tomu, že na hradě nebyly užity tesané kvádry, byla nároží oblá. Obr. 04 Při obnově byly do dutin po dřevěných věncích osazeny a zazděny dubové trámy. V místě, kde bude přizděn opěrák ztužující nároží, byly ponechány přesahy trámů. Obr. 05 Ve zdivu severního paláce byly rovněž nalezeny dutiny po zazděných trámech, které byly v nároží navzájem převázány. I zde byly do původních kapes osazeny a zazděny dubové trámy. Obr. 06 Severní palác je založen na svahu, provázání zdiva mělo zřejmě zajistit jeho stabilitu. Zdivo v okolí dutin bylo narušeno, je nově vyzděné, mezilehlé spáry ještě nejsou opraveny.

 

žumberk, hrad

  1. Hrad doložený ve 13. století, byl renesančně přestavěn v 16. století, opuštěn po roce 1770. Zdivo je řádkové z lomové místní žuly, v pozdější etapě byly užívány i cihly. Tesaný kámen se nezachoval. Malta byla kvalitní s velkým obsahem vápna, vzhledem k nedostatku plochého kamene není zdivo dokonale provázáno.
  2. Velká část zdiva hradu byla rozebrána na stavební materiál, zachovaná torsa zdí jsou narušena působením povětrnosti, je ohrožena stabilita okenních záklenků
  3. Hrad byl ve 20. století opravován, současné opravy probíhají od 90. let. Jejich podstatou je přezdění a ochrana narušených korun, stabilizace záklenků, doplnění vypadlin ve zdivu, hloubkové spárování otevřených spar, konzervace zachovaných omítek. Plošná injektáž se neuplatňuje.
  4. 01 Interiér paláce – je patrný rozdílný charakter zdiva různých etap výstavby a spára mezi nimi, stopa po odbourané příčné zdi, novější opravy zdiva. Obr. 02 Detail zdiva.
     

 

01 zdivo megalitické
  

02 zdivo římské

03 zdivo kyklopské

04 zdivo středověké

05 zdivo řádkové

06 Canterbery

07 Chavín de Huantar

[1]Přezdívání je ovšem metodou, ke které je i při opravách památek nutno přistoupit tehdy, když nelze uplatnit metody nedestruktivní.

[2] Obdobný princip se využívá u suchého zdiva z přesných betonových tvárnic.

[3]Zvýšení pevnosti zdiva proti původnímu stavu je možno tímto způsobem dosáhnout v případě, že bude původní materiál nahrazen materiálem vyšší kvality a stejného vzhledu jako materiál původní.

[4]Mechanizované spárování tlakovou pistolí, které se provádělo u technických staveb, není při opravě památek vhodné – zde by se měly užívat individualizované metody přizpůsobené charakteru stavby.